PŮLNOČNÍ SLUNCE...TWILIGHT SÁGA

Ahoj lidičky, máte tady první kapitolu, doufám, že se vám bude líbit a bude te chtít i další... V této kapitole se Bella stěhuje do Forks potkává Alici, a jede s ní domů, tam ji, ale čeká překvápko, jáké to bude?? To se dozvíte jen tady!!

Bella:

            Asi tak na konci 17. století se vládce upířího světa Aro, zamiloval do člověka. Renné, jak se ta dívka jmenovala, mu jeho lásku převelice ráda opětovala. Ani ne po půl roce se vzali a počali spolu dítě. Renné ho donosila a porodila ještě jako člověk, tím pádem se miminko narodilo jako poloupír, na půl člověk na půl upír. Aro, musel Renné po porodu holčičky ihned přeměnit v upíra jinak by Renné porod toho ďáblíka nepřežila. Dali ji jméno Isabella Marie Swan Volturi. Po otci i po matce zdědila přímení. Sice byla i na půl člověk, ale její krása přesahovala všechno doposud známé. Její půvab měl slušný náskok před spanilostí a krásou bohů, její štíhlé tělo, bylo přitažlivější než zemská přitažlivost. Kamkoli šla, hned se stala středem pozornost jak mužské tak i ženské komunity. Nesmrtelnost, ta se projevila po 17 letech života, kdy se taky její růst zastavil. Její schopnost fyzický a mentální štít ji už mnohokrát zachránila před nevítanými hosty, které, se s ní chtěli jakýmkoli způsobem sblížit. Ještě, jsem neměla tu čest se představit jsem Isabella Marie Swan Volturi upíří princezna Voltery a toto je můj příběh.

Nyní jsem už letěla letedlem, a čekala na přistání v malém městečku, Forks. Od rodičů jsem se na pár let odstěhovala, abych mohla na chvíli žít na vlastní noze. Vzala jsem si jenom kreditní kartu, připravená úplně na nový život, no a mezi to patří i nákup nových šatů, postele, učebnic, nábytku, vlastně o nábytek se starat  nemusím, protože naše služka Gudit, měla na starost vybavení a koupení mého nového domu a ona má dobrý vkus.

Trochu jsem se sesunula na křesle, bylo mi dost nepříjemné sedět vedle kluka, tak 23 let, který na mne celou dobu čučí, hltá a svlíká mě pohledem. Byla jsem na to už zvyklá, ale stejně mi to bylo dost nepříjemné. "Vážení cestující, za chvíli budeme přistávat, děkujeme, že jste si pro váš let vybrali naší společnost, Fisher. Doufáme, že v brzké době znovu, využijete naši společnosti, nashledanou." řekl mužský hlas, který následně, přišel za mnou. "Ahoj, kotě," oslovil mně, drzák jeden." Na, tady máš, mé tel. číslo, zavolej, kdyby´s, ses nudila." podal mi nějaký cár papíru, mrkl na mě a asi podle něho odešel svůdnou chůzí zpátky na své místo. Připoutala jsem se a čekala jsem, až letadlo konečně přistane. Když letadlo začalo, přistávat přestal, se na mne dívat i ten kluk vedle mě.

Po chvíli jsem konečně mohla vystoupit. Měla jsem hlad, jo, i když jsem částečně upír, přesto mám lidské potřeby... Zašla jsem si do McDonaldu a obědnala si nějaké menu. Zaplatila jsem, snědla si to, a nakonec jsem se vydala k nějaké telefoní budce, abych si mohla přivolat taxíka. Po několika minutách přijel. Taxikářka, byla naštěstí holka s úlevou jsem vydechla, ale k mé smůle mě i ona pozorovala, dokonce měla i tu drzost se ptát na moji osobní hygienu. Dala jsem ji, adresu mého bydliště, teda budoucího domu. Zaplatila jsem ji, ale diško jsem ji nedala, pche, celou dobu mě očumovala a ptala se, jaký šampón používám a já ji ještě budu platit něco navíc. Nadechla jsem se a vstoupila do domu.

Byt byl krásný, nádherně zařízený, prostorný, no přesně jako pro princeznu, jaká ironie. Vybalila jsem si svých pár švestek, co jsem měla a šla na nákupy.

V obchoďáku to bylo naprosto úžasné, měly zde veliké butiky a výběr snad ještě větší než ve Volteře. Na to jak je toto malé městečko si tu žijou docela přepychově. Usmála jsem se a vešla jsem do slibně vyhlížející ho se krámku. První co jsem zaregistrovala, byl upíří pach. Trochu mě to naštvalo, že tady nejsem jediná z našeho světa příšerek, ale po chvíli jsem si jenom mávla rukou, když to mě napadlo, že to nemusejí být „vegetariáni“ u nás doma jich moc není, ale přesto tam nějací jsou, takže mám s nimi docela zkušenost a navíc já sama jsem vegoš, to znamená, že nepiji lidskou krev, ale zvířecí. Má oblíbená zvřecí oběť je puma. Šátrala jsem dál nosem ve vzduchu, až jsem narazila na příčinu mého chvilkového rozladění. Byla to malá upírka připomínající ho se spíže elfíka, která se přehrabovala ve značkovém zboží. K mé až příliš veliké úlevě, jsem zpozorovala zlaté oči, to je dobré to je moc dobré, znamená to totiž, že se i ona živí zvířecí krví.

            Chvíli jsem ji pozorovala. Nakupovala velice zajímavě, nechodila si vůbec chodit zkoušet oblečení do kabinky, jen si něco našla, zavřela oči, trochu sebou pro lidské oči vůbec nepostihnutelně, škubla a pak to buď vrátila. A, nebo si to dala do malého košíku, který byl už skoro plný.

Asi po pěti minutách si mě všimla a trochu se zmateně zamračila, kývla jsem na ni a ona ke mně přišla.

„Ahoj, já jsem Alice, Alice Cullen…Ty jsi?“Cullen, Cullen, Cullen… hmmm to jméno mi něco připomnělo, nějaké staré časy… Cullen, Cullen, ale ať jsem dělala, co jsem, dělala, nemohla jsem si na nic vzpomenout.

„Ahoj, já jsem Isabella, Isabella….Swanová.“ odpověděla jsem ji na otázku, i když jsem ji řeka jen půlku mého jména a dál jsem přemýšlela odkud znám její jméno.

„Nakupuješ ráda?“ zeptala jsem se ji, když jsem si ujasnila, že jméno Cullen, nemohu zatím si nikam přiřadit.

„Samozřejmě, miluji to, ty?“ Hmmm.

„Mám to ráda, hele, máš sourozence?“ zeptala jsem se ji nevině.

„Jo mám dva bratry a jednu sestru a jednu životní lásku a dva rodiče. Mí sourozenci jsou všichni adoptovaní, bratři; Emmet, Edward… sestra je Rosalie, a můj manžel Jasper, Emm je zas manžel Rose, jen náš Edík je stále na suchu. Rodče zase Esme s Carlislem.“ Řekla a usmála se.

Dál jsem se ji už neptala. Už jsem věděla, kdy jsem to její jméno slyšela, Emmet Cullen. No jasně, svalnatý, velký, postava medvěda a černý humor má snad za celou flotilu. Nevěděla jsem, že se z něho stál upír. Pamatuje si mě ještě? Není to moc pravděpodobné, vzhledem k tomu, že jsme byli nejlepší kámoši, ještě v jeho lidském životě, na a to je kolik let? 90?? Možná víc…

S Alicí byla zábava, nakupování ji šlo. Moc upírů se smyslem pro humor jsem nepoznala, ale této malé potvůrce nechyběl. Trochu mě sice stejně štvalo, že se za mnou celá mužská část neustále otáčela, ale uklidňovalo mě vědomí, že to není jen za mnou, protože Alice, byla opravdu dost překrásná i na upíra.

Neřekla jsem ji, že jsem poloviční upír, tím pádem ani nevěděla, že jsem upíří princezna, ale stejně se ke mně chovala stejně, jako ti, co se chtějí vetřít pod mou přízeň. Jenže od ní to bylo upřímné. I po tak krátké době jsem věděla, že ji mám ráda.

Myslím, že i ona mě měla trochu ráda, jinak by mi to nenabízela.

„Hey Bello, chceš poznat mou rodinu?“

To mě zahřálo u srdce, měla jsem pocit, že se vznáším, jasně, dva členy už znám, ale stejně sem dosti zvědavá i na ty ostatní. A to dost hodně, s radostí jsem přikývla.

Vím, že Alice asi musela poznat, že se mnou není něco v pořádku, protože, i když jsem cítit jako člověk, já nevím, ale jde poznat, že čistokrevný nejsem. Nad tím jsem se usmála. Zase.

Donesli, jsem tašky do kufrů, já jsem si své dala do svého Ferrary a Alice zas do nádherného žlutého Porsche 911 Turbo. 420 koní. Dokáže zrychlit, podle toho co vím tak z 0 na 100 km/h za 3,6 sekundy. Fakt bomba. Rychle jsem potřepala hlavou a znovu se soustředila na Alici.

„Dobře, Bello, takže jeď za mnou a no... Prostě jeď za mnou.“ Usmála se na mně a vyrazily jsme. Podle toho kam jsme jeli, jsem to tipla na lesní lidi. Pro upíry, velice výhodné.  Zvláště pro vegetariáni Les kousek, nádherná příroda. A ta zvěř, cítila jsem už teď, zdaleka pumu, vysokou zvěř a spoustu býložravců, ale i pár masožravců, prstě boží prostředí. 

Když jsem vysedla, okamžitě u mě stála Alice a v rukou držela všechny své tašky. Chytla mě za ruku a tahala mě do domu. Otevřela dveře, a ani mě nepřekvapilo, že nejsou zamčené, no uvažte, ten kdo by chtěl vyloupit bandu upírů a je jedno kdy, protože upíři nikdy nespí, by byl vážně idiot. Jejich dům byl velice honosný, půvabný, prostě překrásný.

„Tak co na to říkáš?“ zeptala se mě.

„Nádherný, máte to tu snad stejně velký, jako náš dům v Itá-“ v tu chvíli mi došlo, že jsem se prokecla. Nadzvedla obočí a mírně se usmála.

„Ty jsi z Itálie?“ zasmála se.

Přikývla jsem. Usmála se. V tu chvíli někdo vtrhl k nám. Emmet, vypadal úplně stejně, páni ani trochu se nezměnil, spíž ještě nabil na kráse.

Ahoj, první kapitolku, máte za sebou, líbila se vám? Jestli ano, tak napište do commentů, jestli ne, tak prosím taky napište. V téhle kapitolce to bylo jenom takové uvítací, ale v příštích by to mělo být lepší. Chcete další? V příští se dozvíe; 1)Jak to dopadlo s Emmetem. 2)Bella nastoupí do školy a bude sedět s našim Edíkem, padnou si do oka??

Tak co vy na to??